ANGKOR WAT

Chrám postaven v období: 1113–1150. Za vlády krále: Suryavarman II. Náboženství: Hinduismus, Buddhismus.

Symbol Kambodži.
Chrámový komplex je samé NEJ. Je největší, nejzachovalejší, nejuctívanější a nejnavštěvovanější. Jeho siluetu uvidíte i na kambodžské vlajce, neboť je symbolem nejslavnější éry khmerské historie. Trochu zavádějící je jeho jméno, se kterým řada návštěvníků směšuje celý areál historického parku. Jeho původní jméno bohužel neznáme. Možná to bylo Vrah Vishnu Lok (Svaté Višnuovo místo). Jméno Angkor Wat se užívá až od 16.století po buddhizaci a odstěhování hlavního města z Angkoru. Jeho název bývá trochu zjednodušeně překládán do češtiny jako „Chrám město“. Dodávám k tomu jen, že spíš než pouze “město” znamená „angkor“ asi něco jako “svaté město, hlavní město svaté říše“ a „vat“ („wat“) je skutečně chrám, svatyně nebo klášter (stejně jako v thajštině).

Impozantní rozměry
Angor Vat nechal vybudovat jeden z největších angorských panovníků, král Suryavarman II. v první polovině 12. století. Toto období a poté i druhá polovina 12. století za krále Džavarjamanaa VII. byla obdobími vrcholu angorské moci a slávy a také největšího stavitelského úsilí. Předpokladá se, že stavba trvala asi 30 let. Zatímco třeba Bayon již byl jednou z prvních staveb vztyčených ku slávě buddhistického théravádového učení, Angor Vat je naopak jedna z posledních staveb zasvěcených hinduistickému božstvu Višnuovi. Vybudován byl jako státní královský chrám. A zřejmě taktéž jako pohřební svatyně pro krále – boha Suryavarmana II. Usuzuje se tak, protože je na rozdíl od naprosté většiny ostatních chrámů orientován směrem na západ. Král jediný do něj zřejmě vstupoval vchodem z východu a to nikoli ze země po schodech, ale ze hřbetu slona rovnou do úrovně první terasy a měl ho po smrti na své cestě do nebes opustit západní branou. Podle představ dávných khmerských stavitelů byla angorská khmerská říše hlavní v celém světě, Angor Wat stál v jejím středu a tak byl středem světa a to nejen pozemského, ale obrazně celého Všehomíra.

Hlavní stavba Angor Watu je masivní pyramida tvořená třemi terasami, které nesou pět mohutných věží. Ta nejvyšší uprostřed představuje, stejně jako v ostatních hinduistických svatyních, posvátnou horu Méru, střed světa a sídlo bohů. Celý chrámový komplex je obehnán zdí a vodním příkopem. Rozměr takto ohraničeného pozemku je 1300 x 1500 m a vodní příkopy mají skutečně úctyhodnou šířku 190 m. Účelem lateritových hradeb a kamenem vyzděných příkopů nebyla jen ochrana svatyně, ale i tady šlo o hinduistickou kosmologii – spolu se čtyřmi menšími věžemi a s pravoúhlými vodními rezervoáry jsou obrazem toho, jak svatou horu Méru obklopují hradby světových pohoří, světové oceány a řeky. Vodní příkopy měly údajně být domovem pro velké množství lidožravých krokodýlů.

Přes vodní příkop po mostě a poté od hradeb k vnitřní pyramidovému monumentu s věžemi vede od západu půlkilometrová široká kamenná cesta. Ta představuje „duhovou stezku“ z hinduistických mýtů, přechod mezi světy bohů a smrtelníků.

Nástěnné reliéfy
Pískovcové basreliéfy oplývají velkým množstvím nezbytných Apsar – khmerských krasavic, nebeských princezen, chcete-li nymf. Jsou tady k obdivování v těch nejnádhernějších provedeních. Skvostné výtvory angorského umělců jich tu vyobrazují pro potěšení dávného krále, ale jistě i nás dnešních návštěvníků, více než na dva tisíce.

Slavné reliéfy Angkor Watu zachycují především výjevy spojené s hinduistickým bohem Višnuem. Mnohé jsou vysoké dva metry a zdobí zdi nádherné galerie s balustrádou, která obepíná celý obvod. Právě tento prostor byl poslední, kam se dostali obyčejní obyvatelé Angkoru, a zdejší scény rozmístěné po stěnách jim měly dostatečně přesvědčivě demonstrovat, jak schopného vládce mají ve svém čele, ale také měly být zdrojem poučení v základních otázkách náboženství.
První části reliéfu jsou nesmírně jemně propracované se zřetelným důrazem na detail patrným na první pohled a velmi ostře tak kontrastují s nepoměrně hrubší výzdobou, která přibyla v průběhu šestnáctého století. Na některých místech je stále možné rozeznat stopy červené a zlaté barvy, která kdysi spolu s dalšími odstíny pokrývala celý reliéf – bohužel jsou tu také celé úseky naprosto zčernalé. Podle jedné z obecně přijímaných teorií podlehl pigment působení povětrnostních vlivů a kámen byl následně ohlazen tisíci dlaněmi, které se reliéfů po dlouhá desetiletí dotýkaly.
Reliéfy zabírající celkovou délku více než sedmi set metrů jsou na každé straně rozděleny do částí přerušených průchody a rohovými věžemi s krytým prostorem. Další popis předpokládá, že se galerií vydáte ve směru proti chodu hodinových ručiček, tedy zcela v souladu s běžnými khmerskými pohřebními rituály. 

Západní galerie: jižní část – bitva u Kurukšetra
V prvním úseku západní galerie na vás čekají výjevy z Máhabháraty, především scény zachycující konflikt bratranců Kuruy (ten pochoduje z levé strany) a Pánduy (ten se naopak blíží zprava). Během nelítostného boje na život a na smrt u hory Kurukšetra oběma znesvářeným rodinám svými nadpřirozenými silami pomáhají Kama, syn slunečního boha Suryi a Arjuna. Ve spodní části se pěší vojáci přesouvají směrem k největší vřavě, kterou je možné pozorovat v samotném středu výjevu; nad nimi jsou Vidět jejich generálové, kteří jedou na vozech tažených koňmi a slony. Mezi zarputile tělo na tělo bojujícími muži je možné spatřit generála Kuruovců jménem Bhišma, který je zasažen hned několika šípy nepřátel. Arjuna je zachycen na voze, který za něj řídí Krišna.

Jihozápadní roh
Přestože tento úsek galerie je značně poškozen – jednak postupným rozpadem způsobeným stářím, jednak různými zloději a neukázněnými návštěvníky, jsou tu jasně patrné výjevy ilustrující jednotlivé příběhy z historického eposu Rámájana o čtyřiceti osmi tisících verších a také z dalších hinduistických textů. Na jednom z nich je vidět Krišna (podle některých hinduistických tradic osmý avatár boha Višnua a podle jiných postava nadřazená dokonce samotnému Višnuovi; v knize Bhaga-vadgíta se s ním setkáváme jako s nejvyšší božskou bytostí, která v sobě spojuje množství různorodých prvků – nezbedné dítě, mladého poutníka a poséze filozofa – tedy rysy vhodné spíše pro člověka než boha), jenž tu chrání pastýře, kteří se o své vlastní vůli rozhodli uctívat právě jeho namísto boha Indry; jednou rukou podpírá celou horu Govardhanu, která mužům slouží jako přístřeší. Další scéna zachycuje duel mezi opičími králi Valinem a Sugrivou, v němž Valin umírá v náručí své choti, poté co jej probodl šíp, který ze svého luku vypustil Ráma; inteligentní opice oplakávají Valina na okolních deskách.

Jižní galerie: západní část – armáda Suryavarmana II.
V této galerii jsou k vidění výjevy z bitvy probíhající na dvou úrovních ze západu k východu; na samém začátku se můžete obdivovat důstojně působícímu královskému dvoru, který tvoří skupinu přihlížejících (horní část) a procesí dvorních dam, jež se pohybuje pomalým tempem o něco níže. Pokud se zrakem posunete o kousek dál, spatříte khmerské velitele usazené ve stínu slunečníku na hřbetech mohutných, respekt a hrůzu nepřátel vzbuzujících slonů, odkud řídí své jednotky prodírající se džunglí. V samotném středu scény vojáci obklopují krále Súrjavarmana II., který je tu zcela v souladu se svým postavením božského panovníka zachycen v poněkud větším měřítku než jeho poddaní – dalším dokladem jeho společenské vážnosti je také patnáct slunečníků, které jej společně coby neproniknutelný baldachýn chrání před slunečními paprsky. Za ním je vidět armáda doprovázená hudebníky, nosiči standard a kejklíři, kteří se starají o pobavení přihlížejících – v řadách khmerských jednotek je možné rozeznat čamské žoldáky, kteří se od svých druhů v boji odlišují výraznými kníry a ozdobnými pery ve vlasech. Odborníci se domnívají, že malé výklenky ve zdi kdysi ukrývaly zlaté posvátné předměty, ale existují také podstatně střízlivější teorie, podle nichž tyto otvory vytvořili věřící, kteří postupně odlamovali kusy kamene, o němž se domnívali, že má kouzelnou léčivou moc.

Jižní galerie: východní část – nebe a peklo
Najdete tu reliéfy zabírající plochu dlouhou přibližně šedesát metrů, rozdělenou do tří plně pokrytých úrovní, na nichž je mimo jiné možné spatřit mnohorukého boha Jamu na hřbetě býka, odkud vykonává poslední soud nad mrtvými. Na samém začátku tohoto skvostného úseku byste se měli zastavit u stezky naznačené v horní části výjevu, po níž stoupají spravedliví k Nebi; pochopitelně zde nechybí ani odpovídající pěšina plná ubožáků, jejichž cílem je Peklo se všemi představitelnými mukami – předěl mezi oběma směry je naznačen vlysem představujícím několik Garudů. Šťastlivci obývající nebeskou sféru se mohou těšit z veškerého pohodlí náležejícímu královským palácům mocných pozemských panovníků, zatímco ti, kdo se za svého života zatížili hříchy, jsou bez smilování shazováni padacími dveřmi do podsvětí, aby tu podstoupili strašlivý trest – chamtivci jsou například zaživa půleni, lidem, kteří poškozovali cizí majetek, lámou kosti a zloději rýže musí polykat do žhava rozpálený kus železa, který jim proniká až do žaludku.

Východní galerie: jižní část – stloukání mléčného moře
V této části galerie na vás čeká jeden z vůbec nejslavnějších reliéfů celého Angkor Watu, představující slavný výjev ze Stloukání oceánu mléka. Zde zachycená scéna začíná přesně ve chvíli, kdy namáhavá práce má přinést výsledky; v centrální části je vidět devadesát dvě Asury s děsivě vypoulenýma očima a vysokými špičatými účesy, které drží hlavu bájného hadího boha Vasukiho a tahají ji zleva, zatímco na pravé straně jsou soustředěné Devy, kterých je možné napočítat celkem osmdesát osm; mají mandlové oči, kuželovitý účes a drží hadí ocas, kterým spolu se svými protějšky střídavě pohybují kolem bájné hory Mandary, která postupně víří a stlouká oceán mléka. O něco výše božské apsary tančí u zdi a dole z moře vykukují nesmírně realisticky a detailně provedené mořské příšery.
Stúpa nacházející se v bezprostřední blízkosti východní gopury se tu objevila teprve na počátku osmnáctého století, kdy chrám sloužil jako buddhistický klášter; její historie je podrobně zapsána na stěně v gopuře.

Východní galerie: severní část – Višnu vítězí nad Asury
Zdejší reliéf byl vytesán někdy v průběhu šestnáctého století a jeho provedení je ve srovnání s ranějšími pracemi výrazně nedokonalé – na první pohled si povšimnete hrubých obrysů a nedostatku jemně propracovaných podrobností. Výjev zachycuje Višnuovo vítězství nad Asurami. Mocný bůh je představen se čtyřmi hlavami vsedě na Garudovi, který se spolu s ním nachází v samém středu desky. Asury se blíží z jižní strany, v jejich čele jedou vozy tažené různými příšerami; ze severní strany se přibližuje skupina válečníků na pávech.

Severní galerie: východní část – Krišna vítězí nad Banem
Ve východní části severní galerie najdete prakticky výhradně reliéfy pocházející ze šestnáctého století, které se ani zde nezapře svou nedokonalostí a celkovou hrubostí stylu. Jednotlivé výjevy zachycují boj mezi Krišnou a Banem, vládcem, který si vysloužil přízeň a ochranu samotného Šivy. Krišnu snadno na první pohled poznáte podle osmi rukou a několika hlav; sedí na Garudovi a míří směrem ke svému protivníkovi. Nedaleko Bana se ale musí zastavit, neboť městské hradby, za nimiž se jeho nepřítel skrývá, jsou obklopeny plameny, které ale po chvíli Garuda uhasí vodou z Gangy.

Na západní straně této části galerie je vidět vítězný Krišna stojící na hoře Kailás, kde ho Šiva žádá, aby ušetřil život svého soka. Ve stejné části výjevu si můžete rovněž prohlédnout obraz Ganéši se sloní hlavou – jde o velkou vzácnost, neboť je to jediný portrét tohoto boha v celém chrámu.

Severní galerie: západní část – bitva bohů a démonů
Výjevy v západní části severní galerie jsou o něco lépe provedené než reliéfy na východní straně. Můžete se tu na chvíli zastavit a prohlédnout si jednadvacet bohů a démonů hinduistického panteonu, kteří tu tvoří velmi zajímavou a různorodou společnost. Některé postavy je velmi těžké identifikovat, ale vcelku snadno se dají poznat. Při pohledu z levé strany na pravou, mnohohlavý a mnohoruký bůh války Skanda, který je usazen na pávovi; Indra stojí na hřbetě úctu vzbuzujícího slona jménem Airavana; Višnu jede, jak je u něj zvykem, na Garudovi a bojuje současně všema čtyřma rukama; Jama je zachycen na voze taženém voly. Šiva natahuje svůj luk, zatímco Brahma se veze na posvátné huse Hamse.

Severozápadní roh
V severozápadním rohu na vás čekají další výjevy z epické básně Rámájana, pozornost byste měli věnovat především podrobnému vyobrazení Višnua ležícího na hadu Anatovi; k vidění je zde rovněž řada apsar, které se vznášejí nad odpočívajícím bohem, zatímco jeho žena Lakšmí, kterou se podařilo zachránit při slavném Stloukání oceánu mléka, sedí poblíž jeho nohou. Ve spodní části je vyobrazen průvod bohů, kteří přišli Višnua požádat, aby se vrátil zpátky na Zemi.

Západní galerie: severní část – bitva u Sri Lanky
Jakmile zahnete za roh, dostanete se k nádherně provedenému reliéfu Bitva u Srí Lanky, v níž Ráma poráží Rávanu. Na tomto výjevu, který místy působí skutečně hodně akčně, je další příběh z Rámájany; Ráma je tu zachycen při boji s desetihlavým a dvacetiokým Rávanou, z jehož spárů chce vyrvat svou ženu Sítu. Celá scéna je doslova posetá těly mrtvých vojáků z Rámovy opičí armády – inteligentní opice jsou podle pověsti jeho věrní spojenci. Oba hlavní aktéry krvavého střetu si můžeme prohlédnout v samotném středu, Rávana je znázorněn na voze taženém lvy, Ráma stojí na hřbetě opičího krále Sugrivy.

Angkor Wat jako buddhistický chrám
Angor Wat jako jediný ze všech chrámů dávného Angoru pravděpodobně nebyl zcela opuštěn a ponechán zapomenutý na pospas vegetaci hlubokých tropických pralesů, ale snad byl užíván možná zcela bez přerušení buddhistickými mnichy, i když asi jen jejich ne moc významnou a početnou skupinkou. Byl totiž přeměněn na buddhistickou svatyni již ve 14. stol., kdy v Kambodži převládl theravádový buddhismus nad hinduismem. Tedy ještě dávno před tím, než Angor obsadili v 1.pol. pol. 13. stol Siamci a než se sídla khmerských králů přesunula mnohem hlouběji na jih do Loveku, Udongu a posléze Phnom Penhu. Hlavní sochu boha Višny nahradil Buddha. Jedna ze soch hinduistických božstev získala hlavu Buddhy výměnou za tu svoji, i když jí ponechali to její větší množství rukou. Tato jistě pozoruhodná ukázka transformace hinduismu v buddhismus je v Angoru dodnes ke shlédnutí v pravém hlavním vchodu. V samém centru chrámu stojí teď čtyři sochy Budhy a ty Vám, když k nim doputujete, přinesou prý určitě štěstí.