Chrám postaven v období: 967. Za vlády krále: Rajendravarman II., Jayavarman V. Náboženství: Hinduismus.
Isvarapura – Dívčí klášter.
Banteay Srei (někdy psáno s tvrdým „y“) ležící 38 kilometrů severovýchodně od Siem Reap vás jistě uchvátí. Postavili ho tu z krásného, velmi jemně zrnitého narůžovělého pískovce a opatřili skvostnou výzdobou, která patří v angkorském areálu k vůbec nejvelkolepějším – jeho zdi, falešné dveře, římsy a exotické vysoké frontony jsou bohatě dekorovány květinovými motivy a výjevy z eposu Rámájana. Celý chrám se nachází na jedné úrovni a ve srovnání s okolními státními chrámy je docela maličký. Nepostavil ho žádný khmerský král, ale dva místní významní hodnostáři – Yajnavaraha, Brahmin který byl důvěrným panovníkovým rádcem a vychovatelem, a jeho bratr. Pozemek jim věnoval Rádžendravarman I., od něhož rovněž obdrželi povolení k vybudování chrámu, jenž byl v roce 967 zasvěcen hinduistickému bohu Šivovi, i když dokončen byl teprve později za vlády krále Džajavarmana V. Původní jméno chrámu bylo Isvarapura – podle města, které ho obklopovalo. Banteay Srey je novodobý název přezdívaný jako „dívčí klášter“.
Rozvržení chrámu
je relativně jednoduché; najdete tu trojici obvodových zdí, vnitřní vodní příkop známý i z dalších podobných staveb a v samotném středu pak řadu tří věžových svatyní. Pokud vám východní gopura, kterou se dostanete do vnitřní části areálu, bude připadat poněkud zvláštně „vystrčená“, je to tím, že nikdy nebyla součástí ochranné zdi, přestože budovy, které spatříte bezprostředně za ní, byly podle názoru většiny odborníků součástí dnes neexistujícího čtvrtého nádvoří. Prohlédnout si můžete například velmi pěkné reliéfy nad východním vstupem, na nichž je zachycen bůh nebes Indra vládnoucí nad celým Východem – zachycen je tu v podřepu na tříhlavém slonu Airavanovi.
Od gopury můžete pokračovat po dlážděné obřadní cestě mířící ke zhruba sedmdesát pět metrů vzdálenému hlavnímu chrámovému komplexu. Přibližně v polovině cesty narazíte na pavilon stojící na severní straně, který se právem pyšní neobyčejně detailními reliéfy na masivním frontonu, zachycujícími hinduistického boha Višnua v podobě lvího muže. Těsně před gopurou nacházející se v třetí obvodové zdi uvidíte reliéfy krásně zdobený fronton, jehož výhodou je mimo jiné to, že si ho můžete prohlédnout, aniž byste museli příliš zaklánět hlavu a namáhat návštěvou početných dalších památek celého areálu silně zmožené krční svaly; leží totiž ve vzpřímené poloze na zemi po pravé straně vstupního otvoru. Vyobrazena je na něm žalem zdrcená Síta, kterou právě unáší zlý démon Rávana. Samotná gopura patří k vůbec nejzajímavějším a nejdramatičtěji působícím v celém areálu, na první pohled zaujme vysokými finály, dekorativními křížovými kytkami a také množstvím jemně propracovaných listových a květinových motivů.
V období dešťů se vodní příkop – běžně zcela prázdný, ale málokdy naprosto suchý – zaplní vodou a návštěvníkům chrámu se naskytne naprosto úchvatná podívaná na neustále se měnící odrazy na hladině, které dodávají celému třetímu nádvoří takřka magický vzhled. Úzké druhé nádvoří je zaplněno šesti dlouhými galeriemi, z nichž každá se dělí na malé místnosti, které v dávných dobách mohly podle názoru některých odborníků sloužit jako meditační síně.
První nádvoří a kamenořezby
První věc, které si všimnete po vstupu na první nádvoří, bude pravděpodobně takřka naprostá absence alespoň kousku nezdobeného prostoru, reliéfy jsou tu pokryty takřka všechny plochy. Nejde ale zdaleka jen o četnost reliéfů, překvapí rovněž jejich jemné propracování do posledních detailů, které si můžete vychutnat především díky pečlivé rekonstrukci metodou anastylozy, jež zde pod francouzským dohledem proběhla ve třicátých letech dvacátého století. Není možné, abychom tu podrobně popisovali všechny motivy a dekorativní prvky, kterých je tu nevídané množství. I vy uděláte dobře, když se nejprve projdete celým nádvořím, trochu se zorientujete a teprve poté se dáte do podrobnější prohlídky vybraných míst. Jisté omezení vás čeká při prohlídce vnějších reliéfů, k nimž se dá dostat jen na vzdálenost vymezenou ochranným provazem.
Na věžových svatyních je tak nesmírné množství detailní výzdoby, že se v ní člověk zprvu naprosto ztratí. Po chvíli se ale pocitu zahlcení jistě zbavíte a budete si moci vychutnat například pohled do výklenků obepínajících centrální svatyni, v nichž jsou vyobrazeni mužští ochránci chrámu, nebo podobné niky na dalších věžích, tentokrát s ženskými postavami, které ale měly naprosto stejný úkol. Dámy jsou od pasu dolů zahalené v elegantních skládaných sampotech a ozdobeny nádhernými šperky. V bezprostřední blízkosti chrámového schodiště dřepí další sochy ochránců, většinou různých mytických postav se zvířecími hlavami a lidskými těly; asi jen málokoho překvapí, že jde o pouhé kopie originálů, které byly podobně jako mnohé sochy a další části chrámové výzdoby odvezeny během francouzského koloniálního období a v současné době se nacházejí v Guimetově muzeu asijského umění v Paříži, přestože kambodžské úřady se usilovně snaží vyjednat jejich navrácení do země původu. Výjevy z básnického eposu Rámájana, vyryté do říms na prostřední věži, jsou mimořádně detailně propracované; představují další výjev se Sítou unášenou Rávanou – ten je k vidění na západní straně římsy – a také bitvu mezi opičími bohy Valinem a Sugrivou, které uvidíte na severní straně. Stupňovité střechy věží jsou dekorovány maličkými replikami chrámových věží, které jsou podle mínění věřících sídly chrámových božstev.
Další jemné reliéfy na vás čekají na východním frontonu jižní knihovny, kde se můžete zastavit u výjevu představujícího Rávanu, který svými mocnými pažemi třese horou Kailás. Na jejím vrcholu klidně sedí Šiva spolu se svou ženou Parvati, zato lesní zvěř se rozbíhá v panickém strachu všemi směry. Na západně umístěném frontonu je k vidění Parvati žádající o pomoc boha lásky Kamu, poté co Šiva odmítl její růžencovou oběť; nakonec se jí přece jen podaří získat Šivovu pozornost a také jeho ruku, ovšem teprve když Kama souhlasí, že na něj vystřelí svůj šíp zamilovanosti. Severní knihovna je zasvěcena Višnuovi, takže nijak nepřekvapí, že naprostá většina zdejších reliéfů je věnována právě tomuto bohu. Na úzkých souběžných proužcích na východním frontonu si můžete prohlédnout les skrápěný deštěm, kterým v doprovodu mnoha divokých zvířat prochází Višnuovo vtělení (avatár) Krišna spolu se svým bratrem. Dále se Krišna představuje jako nelítostný mstitel na svém krutém strýci králi Kamsovi – tento výjev je zachycen na západním frontonu. Povšimnout byste si tu měli především velkého vzrušení v paláci ve chvíli, kdy Krišna uchopí panovníka za vlasy a chystá se ho zabít.
Vždy plno
Protože chrám je maličký a je nesmírně oblíbený, bývá tu v podstatě vždy téměř k nehnutí. U chrámu bylo vybudováno velmi kvalitní zázemí s expozicí, restauracemi a tržnicí. Největší nával tu bývá po ránu.
