Stloukání oceánu mléka.
Poté co veliký světec a mudrc Durvása proklel krále bohů Indru a všíchni bohové (Dévy) ztratili sílu, byli poté poraženi démony (Asurové) a vyhnáni z nebes. Bohové hledali útočiště u ochránce, udržovatele a Pána světa Višnua. Smiloval se nad nimi a poradil jim, aby naházeli do Mléčného oceánu všechny druhy léčivých bylin, vzali horu Mandara jako kvedlačku a krále hadů Vásukiho jako lano, které kolem hory obtočili a stloukáním moře získali nektar nesmrtelnosti.
Oni sami že však na to nestačí, budou muset požádat o pomoc asury. Bohové přiměli démony ke spolupráci slibem spravedlivého podílu. Bohové drželi hada za ocas a démoni za hlavu, ze které vypouštěl alkoholové páry, kterými je intoxikoval. Pán Višnu pak přijal podobu obrovské želvy a svým krunýřem podpíral horu Mandara, která se začala propadat do oceánu.
Stloukání trvalo celých tisíc let
Z moře však nejprve namísto nektaru vystoupil smrtelný jed. Některé verze uvádí, že ho vyplivl sám had Vasuki. Aby mohli pokračovat, nešlo jed jen někam odstavit, někdo ho musel vypít. Ale kdo? Situaci zachránil milostivý Šiva. Nabral přesilný jed do dlaní a klidně jej vypil. Bohyně Parvati mu stiskla krk, aby jed nepolkl. Zmodral mu od toho smrtelného nápoje krk a od té doby je jedním z jeho jmen Nílkanth Mahádév – Modrokrký Velký Bůh. Když se potom všichni společně znovu pustili do stloukání, začaly se objevovat již mnohem lepší věci – kráva hojnosti Surabhí, bohyně vína Váruní, přání plnící strom Kalpataru, nebeské víly apsarasy, nebeský kůň Uččaihšravas, božský architekt Višvakarma, nádherný klenot Kaustubha, tříhlavý bílý slon Airavata (v Thajsku nazývaný Erawan) a Bohyně štěstí Šrí. Zářila krásou a všechny velmi okouzlovala. Velicí světci pěli oslavné hymny a Šrí Lakšmí se před zraky všech vrhla na hruď svého manžela svrchovaného Pána světa Višnua – Náráyana.
Nektar nesmrtelnosti
Nakonec z moře vyvstal božský lékař Dhanvantari a v rukou nesl nádobu plnou Amritu – nektaru nesmrtelnosti. Bohové v čele s Indrovým synem Džayantem se hrnce ihned zmocnili a dali se na útěk. Démoni je samozřejmě pronásledovali. Propukla hrozná bitva, trvající celých 12 božských dní, tedy 12 pozemských let. Tradice říká, že na čtyřech místech, kde se bohové během svého útěku zastavili, ukáplo z hrnce několik kapek nektaru nesmrtelnosti. Těmito posvěcenými místy jsou Prayág, Haridvár, Udžain a Násik. Démonům se nakonec podařilo v bitvě hrnec získat a bohům hrozila naprostá zkáza. Pán Višnu na sebe však přijal podobu překrásné ženy Móhiní múrti. Když démoni spatřili její útlé boky, pevná ňadra a krásný úsměv, hrnec s nektarem je okamžitě přestal zajímat. Krasavice ho vzala a dala ho nazpět bohům. Ti už na nic nečekali a rychle nektar vypili. Znovu nabyli ztracené síly, snadno přemohli asury, zahnali je do podsvětí a na světě načas znovu zavládla zbožnost. Na oněch posvátných místech se od těch dob, vždy když stojí Slunce, Měsíc a Jupiter ve stejné konstelaci jako za oné veliké bitvy, koná Mahá Kumbha mélá, a vždy znovu a znovu je ve vzduchu cítit Amrit, nektar nesmrtelnosti…
Na Angkoru na každém kroku
Se ztvárněním této legendy se můžete v Kambodži setkat poměrně běžně. Nejčastěji snad v Historickém parku Angkor. Mosty ke vstupním branám Angkor Thom (nejfotografovanější je jižní brána) nebo celou jednu nástěnnou galerii chrámu Angkor Wat si jistě zapamatujete. Pokud poletíte přes Bangkok, tak ve vestibulu letiště Suvarnabhumi je k vidění gigantická realistická skulptura.
