Chrám postaven v období: 1113–1150. Za vlády krále: Suryavarman II. Náboženství: Hinduismus.
Lotosový rybník.
Odborníci se dodnes nedokážou shodnout, proč a kdy byl postaven chrám Beng Mealea – jeho název se překládá jako „Lotosový rybník“. Podle hlavních architektonických rysů se odhaduje, že pochází ze stejného období jako Angkor Wat. Dokonce ho svým rozvržením velmi připomíná, ovšem je jen jednoúrovňový bez centrální chrámové hory.
Jeho rozměry jsou impozantní: 1025 x 875 metrů. Obehnán byl 45 m širokým vodním příkopem a v jeho blízkosti se nacházela velká vodní nádrž a několik svatyň. Samotný chrám v centru tohoto obrovitého prostoru, který byl kdysi městem stojí vlastní chrám o rozměrech 181 x 152 m.
Kdysi jej tvořila trojice soustředně, na jedné úrovni vybudovaných galerií a malá centrální věžová svatyně. V jižní části třetího nádvoří pak axiálně umístěné dvě stavby, o jejichž účelu se vede diskuse.
Prohlídka je trošku náročnější, protože je nutno prolézat labyrint rozpadlých stěn po dřevěných chodnících a schodištích. K vidění je také řada apsar vykukujících z početných výklenků mezi poházenými kameny.
Celý areál postavený v podstatě kompletně z pískovce je nádherně zchátralý a prakticky zcela neprobádaný. Neustále je ponořený do tajemného šera a zakrytý obrovskými stromy.
Strategická poloha
K chrámu dnes vede relativně kvalitní silnice ze Siem Reap (77 km) a míří sem stále více nadšených návštěvníků, kteří si mezi ruinami možná připadají jako první francouzští archelogové před sto lety. Chrám stál na starobylé angkorské „dálnici“ na severovýchod ke Koh Ker a Preah Vihear. Na obrovitou stavbu bylo k dispozici dostatek materiálu, protože lomy v horách Phnom Kulen byly vzdáleny jen 7 km a kolem chrámu vedl kanál po kterém se kamenné bloky dopravovaly k jezeru Tonle Sap a pak na Angkor.
Destrukce Rudých Khmérů
Místní obyvatelé obyčejně tvrdí, že chrám, z velké části skrytý uprostřed hustého porostu, byl až do poloviny sedmdesátých let minulého století v poměrně dobrém stavu. Zničili ho údajně teprve Rudí Khmerové, kteří ho vyplenili a pobořili – přestože komunistickým partyzánům rozhodně nelze stranit, faktem zůstává, že restaurátor Marice Glaize v roce 1944 psal o velmi špatném stavu celého areálu.
Při cestě k chrámu také narazíte prakticky jen na rýžová pole a husté keře, ale není to tak dávno, když výše zmíněný francouzský archeolog Glaize doporučoval spojit prohlídku chrámu s loveckou výpravou do okolních lesů; věděl totiž, že zdejší džungle se doslova hemžila divokou zvěří, bylo tu možné narazit dokonce na „tygry, pantery a slony, stáda divokých buvolů a volů“. Dnes tu samozřejmě žádnou divokou zvěř (mimo hord čínských turistů) nepotkáte…
