Chrám postaven v období: 1181 – 1218. Za vlády krále: Jayavarman VII. Náboženství: Buddhismus.
Jediný buddhistický státní chrám.
Bayon je druhý nejpopulárnější chrám v historickém parku. Stojí v geometrickém středu města Angkor Thom. Nechal ho postavit král Jayavarman VII. jako svůj státní chrám – jediný buddhistický státní chrám v angkorském období. Jeho další osud byl značně pohnutý. Když se státním náboženstvím stal opět hinduismus, socha Buddhy (vysoká 3,6m) umístěná v centrální svatyni byla stržena, rozbita a následně svržena do hluboké studny pod chrámem. Socha byla ve třicátých letech vyzdvižena, zrekonstruována a dnes je umístěna ve Vihear Prampil Loveng (Buddha-terasa za jižním Kleang v Angkor Thomu). Při příjezdu z jižní strany zprvu uvidíte pouze nejasnou masu tmavého kamene, postrádající výraznější detaily, která ovšem i z velké dálky působí nesmírně mohutně a důstojně – základna má 141 x 156 m a původně pozlacená centrální věž dosahuje výšky 43 m. Teprve poté co přejdete kamennou vstupní platformu, začnete oceňovat složitou strukturu celého chrámu, která je mimo jiné také výsledkem chvatné stavby a pozdějších přestaveb v následujícím století. Ostře před vámi vystoupí celkem padesát čtyři věží s mohutnými tvářemi Lókéšvary. Kompletních věží se však dochovalo dodnes jen 37. Často se uvádí, že tvář Lókešvary ve skutečnosti patří králi Jayavarmanovi VII. a počet věží odpovídá tehdejším 54 provinciím khmérské říše.
Davy návštěvníků začínají prohlídku obvykle u třetí obvodové zdi, balustrádové galerie, jejíž střecha se již bohužel dávno vlastní vahou zřítila a dnes zde po ní nenajdete prakticky žádnou stopu. Na vnější stěně zdi si můžete prohlédnout první chrámové reliéfy, výrazně hlubší a zdaleka ne tak jemně propracované jako ty v Angkor Watu (některé jsou nedokončené). Jakmile se pokocháte touto první ochutnávkou, můžete pokračovat chodbou začínající uprostřed jižní části galerie k reliéfům zdobícím druhou obvodovou zeď, která je vyvýšena asi metr a půl nad úroveň třetího prostranství. Tyto reliéfy se bohužel nezachovaly v dobrém stavu, takže pokud jste znaveni podrobnou prohlídkou nekonečných zástupů nejrůznějších mnohorukých božstev, můžete se soustředit jen na několik málo vybraných zajímavostí, které popisujeme dále.
Oba soubory basreliéfů je dobré procházet ve směru chodu hodinových ručiček, což znamená, že svou procházku začnete přibližně v polovině východní zdi; právě zde začínáme i my svůj popis.
Plán basréliéfů
Třetí obvodová zeď a její reliéfy: jižní polovina
Pokud se galerií vydáte jižním směrem od východního vstupu, spatříte vojenský průvod zachycený ve třech nad sebou umístěných úrovních; nejvýše pochodují vojáci s krátce zastřiženými vlasy, zato pod nimi je vidět muže ve zbrani s dlouhými špičatými bradkami a složitě propracovanými účesy. Doprovází je početní hudebníci kavalérie, jejich velitelé (samozřejmě s naprosto nezbytnými slunečníky, které byly výtečnou ochranou proti spalujícímu slunci, ale především symbolem společenského postavení – král jich nad hlavou míval hned několik) jsou usazení na slonech. V bezprostřední blízkosti dalšího vstupu do nádvoří si můžete prohlédnout množství lidí, kteří tvořili nepostradatelný doprovod vojska, v mnoha případech táhnou vozy, které se nápadně podobají těm, s nimiž se dodnes setkáte na kambodžských ulicích. V nejnižší vrstvě je vyobrazeno několik naprosto fascinujících výjevů z každodenního života městských i venkovských obyvatel, přičemž i zde je možné bez velkých obtíží najít výraznou podobnost s žánrovými obrázky, na které narazíte při svých cestách.
Jihovýchodní rohová věž je nedokončená, ale ani jí nechybí zajímavý reliéf, na němž je zachycena loď budící pozornost především tím, že je „přelomena“ o hranu věže. Jakmile se dostanete za roh, ocitnete se přímo před nejkrásnějšími bayonskými basreliéfy, na nichž je vyobrazena lodní bitva z roku 1177, v níž se na hladině jezera Tonle Sap utkali khmerští a čamští vojáci. Vítězní Khmerové vedení slavným králem a vynikajícím vojevůdcem Džajavarmanem VII. jsou představeni s odhalenými hlavami, zatímco Čamové mají nasazeny pokrývky s nepříliš zřetelnými květinovými ozdobami. Na samém začátku reliéfu se můžete zastavit u obrazu krále usazeného v paláci, kde se konají poslední přípravy k boji – zajímavé jsou mimo jiné ryby plovoucí mezi větvemi stromů, jako by bylo právě období dešťů a země byla zaplavena vodou z Mekongu. Při zemi jsou vidět další reliéfy nabízející pohled na výjevy z všedního života obyvatel angkorské říše, samozřejmě především těch, kteří žili na břehu velkého jezera Tonle Sap: spatříte tu charakteristické rybářské koše – přesně takové, jaké Kambodžané používají dodnes – obvykle zavěšené pod stropem, ale také rožně plné jídla, které se připravuje nad ohněm z dřevěného uhlí. Opodál posedávají ženy a navzájem si z vlasů vybírají obtížné vši.
Jakmile se posunete o kousek dál, spatříte princezny při zábavě v paláci; kolem nich se pohybují zápasníci předvádějící svou sílu a vidět je zde také boj s divočáky. Na další části reliéfu již začíná boj a Čamové se tu vyloďují na břeh, kde pokračují v boji; Khmerové mají krátké vlasy a kolem těl ovinuté provazy, jsou vyobrazeni jako malí obři a samozřejmě vždy ve vítězné pozici. Válečnou vřavu ze svého paláce sleduje král Džajavarman VII., který ale současně stíhá dohlížet na přípravy hostiny na oslavu porážky nepřítele.
Na západní straně jižní zdi je vyzdobena pouze spodní část stěny. Zastavit se tu na chvíli můžete například u reliéfu představujícího dobové zbraně, zajímavá je kuše, která se používala pro střelbu ze hřbetu slona, ale také katapult na kolech. První úsek západní zdi je nedokončen; prohlédnout byste si tu měli asketu lezoucího na strom, v jehož větvích hledá záchranu před zjevně hladovým tygrem – najdete ho prakticky uprostřed výjevu. Rovněž centrální polohu má reliéf umístěný těsně před gopurou. Zachycuje pouliční boj, při němž muži divoce mávají zbraněmi. O něco výše se zvědavému davu ukazují dvě odseknuté hlavy
Třetí obvodová zeď a její reliéfy: severní polovina
V západní galerii byste rozhodně neměli bez povšimnutí minout výjev zachycující muže s holemi, kteří pronásledují skupinu dalších mužů s kulatými štíty; společně běží kolem nevelkého jezírka, v němž obří ryba polyká malého jelínka. Hned za rohem, v severní galerii, najdete velmi odlehčené působící cirkusovou scénu, na níž je kromě obvyklých a prakticky nezbytných žonglérů a akrobatů zachycen také průvod různých zvířat včetně nosorožců a poněkud překvapivě také zajíců a jelenů. V části nacházející se bezprostředně za severní gopurou je stěna silně zchátralá a zdejší reliéfy z velké části podlehly povětrnostním vlivům. S trochou snahy se ale i zde dá najít několik zajímavých výjevů, mezi něž rozhodně patří boj mezi Khmery a Čamy, který je jakoby vzdálenou ozvěnou lodní bitvy na jezeru Tonle Sap, ale v tomto případě Khmerové utíkají k horám na obzoru. Jakmile minete roh východní galerie, ocitnete se uprostřed skutečné válečné vřavy, které se účastní dokonce i jinak běžně zcela neteční sloni – jeden je tu vyobrazen v hrozivé poloze s klem mířícím proti svému stejně zuřivě vyhlížejícímu sokovi.
Druhá obvodová zeď a její reliéfy: jižní polovina
Basreliéťy nacházející se na druhé obvodové zdi netvoří tak přehledný celek, neboť jsou na mnoha místech přerušeny věžemi a předpokoji, takže vytvářejí několik nevelkých desek. Naprostá většina výjevů má náboženský a mytologický význam; je velmi pravděpodobné, že byly určeny výhradně pro panovníkovy oči, s nímž se o tuto výjimečnou poctu mohli dělit jen nejvyšší kněží – naopak reliéfní scény ve třetí galerii byly přístupné pro obecný lid. Je dost zajímavé, že ačkoli byl Bayon vysvěcen jako buddhistický chrám, k vidění je tu velké množství hinduistických bohů.
Ve vestibulu nacházejícím se jižně od východní gopury se jistě rádi zastavíte u reliéfního výjevu zachycujícího lov; o něco níže pod dynamickými scénami z honitby je zase vidět král v paláci uprostřed skupiny asketů. Celá stěna je bohužel značně zchátralá a místy takřka zcela rozpadlá a směrem k rohu a jižní galerii se postupně zhoršuje, ale i tak je zde možné jasně rozeznat posvátnou horu Meru vystupující z oceánu, který ovšem poznáte pouze podle plovoucích ryb. Jakmile se posunete o kousek dál, bezprostředně za věží narazíte na vojenskou přehlídku procházející zleva doprava – opodál je vidět skupinu hudebníků opouštějících královský palác. Pokud poněkud skloníte hlavu, uvidíte truchlivou scénu, při níž ukládají mrtvé dítě do rakve. Jen o malý kousek dál na vás čeká rybář vyhazující z lodě síť a nad ním skupina apsar vznášejících se ve vzduchu. Šiva a Višnu se tu objevují v mnoha vyobrazeních, většinou ale bohužel na značně zchátralých reliéfech západně od jižní gopury; prakticky na samém konci této části galeriemi můžete prohlédnout Šivu stojícího v jezírku, z jehož břehu ho sledují asketové a zvířata. Opodál jsou kolem Višnua přihlížejícího pohřbu rozložené zástupy lidí vzdávajících čest dotykem hlavy o zem.
V západní galerii byste se rozhodně měli alespoň na chvíli zastavit ve věži před gopurou, kde spatříte orchestr při hře nebeské hudby, doprovázející skupinu tančících apsar. Na kruhové stavební scéně jsou vidět dělníci táhnoucí velké kvádry kamene, podložené kulatinami, a také další, kteří je zvedají do výšky – poněkud překvapivě je zde zachycen také bůh Višnu, který sedí nad celým výjevem. Stavební práce jsou vyobrazeny v nevelké části galerie za věží. Těsně před gopurou se můžete pokochat pohledem na přístavní žánrový obrázek s hráči šachů, usazenými na palubě jedné z lodí; na další se právě odehrává kohoutí zápas.
Druhá obvodová zeď a její reliéfy: severní polovina
Několik prvních reliéfů nacházejících se za západní gopurou je ve velmi špatném stavu, takže je můžete bez jakýchkoli výčitek svědomí minout a pokračovat přímo do další části galerie severně od věže, kde na vás čeká další výjev zachycující slavný příběh ze Stloukání oceánu mléka. V jeho středu je vidět Višnu jako obří želva Kurma, která svým krunýřem podpírá pomalu ke dnu klesající posvátnou horu, kterou se bohové a démoni společnými silami snaží rozvířit mléko a stlouct je tak, aby bylo možné vyzvednout ztracený elixír nesmrtelnosti. Reliéf umístěný za rohem v severní galerii je výrazně zřetelnější; v jeho první části jsou vidět otroci a palácoví služebníci nesoucí oběti k horské svatyni, k níž připlouvají na lodích skupiny věřících. Povšimnout byste si tu měli především slonů a divoké zvěře pohybující se po horách. O něco dále za západní věží si udělejte krátkou zastávku u rozsáhlého pantheonu bohů: velmi pěkně je tu zachycen mimo jiné desetioký Šiva, po jehož pravé straně stojí Višnu a nalevo je vidět Brahma. Celou skupinu pak obklopují tančící apsary.
Jakmile minete roh, ocitnete se zpátky ve východní galerii, kde na vás čeká další vojenská přehlídka s hudebníky doprovázejícími kavalérii a šestikolým vozem taženým Brahmovou posvátnou husou Hamsou. Poslední reliéf, který si zaslouží vaši pozornost, se nachází v galerii těsně před gopurou. Můžete si tu prohlédnout výjevy z legendy o panovníkovi známém jako král Lepra, který se nakazil jedem od hada, s nímž bojoval – není jasné, který khmerský panovník byl malomocný, ale nejpravděpodobněji to mohl být Džajavarman V., jenž zemřel při stavbě chrámu Ta Keo na přelomu desátého a jedenáctého století. O nemocného krále pečují dvorní dámy a s léky přicházejí asketové.
První prostranství a centrální svatyně
Druhá obvodová zeď vypadá, jako by měla kromě rohových věží na každé straně další tři; ty jsou ale ve skutečnosti součástí první obvodové zdi, která má tvar zubatého kříže, jehož vrcholy se propojují s druhou obvodovou zdí. Velmi složité rozvržení této části stavby se ještě více komplikuje na prvním prostranství, kde těsně vedle sebe stojí věže ozdobené velkými tvářemi – najdete je v každém rohu kříže a také na malých svatyních.
Ať se do prvního prostranství vydáte kteroukoli cestou, vždy se vám tedy naskytne pohled na skutečný les věží s obřími a nesmírně početnými obličeji s poněkud záhadným výrazem nepostrádajícím lehký náznak úsměvu. Pro khmerskou architekturu je velmi neobvyklé, že nádvoří centrální svatyně je víceméně kruhové, ozdobené osmi vzájemně propojenými meditačními sály, které jsou rozmístěné ve víceméně pravidelných rozestupech po obvodu.
